Nejdříve trochu historie:

Jednoho dne Michele Ferrero přezdívaný „král Nutelly“ řekl svým kolegům: "Víte, proč děti tolik milují, velikonoční vajíčka? Protože uvnitř mají překvapení  - pojďme jim udělat Velikonoce každý den ". Tak se zrodila dnes již celosvětově známá Kinder Vajíčka.

S jedlou částí vejce si firma poradila snadno. Plastový vnitřek musel být jednoduchý, funkční, pokud možno levný a především zdravotně nezávadný. Volba padla na firmy Pro.Gest, Ilmap, Res Plastic Milano, nebo Marajà, které kromě plastových kapslí Ferreru dlouhá léta dodávaly i hračky. Původní žlutá barva kapslí byla zvolena díky evidentní inspiraci přírodou (I když se tvrdilo, že žlutohnědý tenký plast byl prostě nejlevnější variantou a barva byla pouze náhoda, která pracovala ku prospěchu všeho.) Tak vznikly „žloutky“, které zdaleka nebyly vždy žluté.

Sestávaly se ze dvou polovin. Oddělit je od sebe nebylo právě snadné - obzvláště pro děti, kterým byly primárně určeny a občas to šlo jen rozmáčknutím za pomoci některého z rodičů. (To někdy mělo za následek dokonce zničení obsahu.) Velikost ani tvar také nebyly vždy identické – lišily se podle druhu výrobku. Dělení obou polovin bylo původně nesymetrické (to znamená, že předěl nebyl uprostřed, ale blíže k jednomu kraji), ale časy a plasty se mění.

V roce 1993 přibyl německým kapslím připojovací blok, díky kterému se daly vzájemně spojovat (v Itálii zůstaly věrni původní podobě). Poloviny sloužily jako podstavce pro některé figurky. Změn se dočkalo i složení samotného plastu. Ještě o něco později (1996) se připojovací část změnila v jakýsi zámek.

Začaly se objevovat nejrůznější barevné verze. Marino ze série Teeny Tapsi Törtels byl v červené kapsli (dnes je považována za velmi vzácnou), v sérii Funny Fanten Stars in der Manege byla jedna polovina upravena pro tančícího slona Grazia Graziella, v Bingo Birds byla zase uzpůsobena pro žebřík. Peppy Pingos jste mohli nalézt v bílém vnitřku, limitovanou figurku Ronnie Riesenei (ze série SuperAgenti 2 ) rozdávali na speciální akci i ve vajíčku průhledném.

Během let byla k vidění celá řada barevných „žloutků“ včetně bezbarvých, nebo tvořených dvěma různě barevnými polovinami. V mnoha případech byly koncipovány přímo jako součást hračky nebo figurky a často se jednalo o naprosto jedinečnou část, kterou už jiným žloutkem nahradit nešlo.

Na několik let změnily běžné žloutky barvu na světle modrou (respektive zelenomodrou – dost ošklivou). Dle různých spekulací byly důvodem finance. Největší reformou prošly na konci roku 2004, kdy byly obě poloviny spojeny k sobě jakýmsi měkkým kloubem a vejce bylo vytvarováno tak, aby se dalo snadněji otevřít (konečně). Žlutá je teď hezčí žlutá a opět se změnil i plast, ze kterého jsou vyrobeny.

V současnosti existují dva různé odstíny běžných žloutků. V těch tmavších většinou nalezneme hlavní série.  Pod čokoládu však nikdo nevidí.

Konkurenční kapsle

Ti, kteří se zabývají sbíráním plastových žloutků většinou neomezují svůj zájem pouze na jednu firmu.  Také firmy Zaini, Landrin, či dokonce Chupa Chups nebo Haribo mají své vlastní verze.

Co s nimi dělají ostatní?

Jsou lidé, kteří se v této „problematice“ vyznají mnohem, MNOHEM lépe a o žloutcích mají daleko širší vědomosti. Nás bude více zajímat, co s nimi mohou dělat lidé, kteří je za sběratelské kousky nepovažují (a vím, že jich je naprostá většina). Ač se to nezdá, možností co s nimi dělat je celá řada.

Ale o tom až příště.

Na ukázky desítek plastových kapslí (a zjištění podrobnějších informací - v němčině) se můžete podívat zde:

http://www.eierwiki.de/index.php?title=Kapsel